Po popravě kancléře Chu Wej-junga roku 1380 císař Chung-wu zrušil nejvyšší úroveň administrativy – sekretariát, cenzorát a hlavní vojenskou komisi a osobně převzal řízení šesti ministerstev a pěti regionálních vojenských komisí, jejichž vedoucí se tak ocitli na vrcholu úřednické hierarchie.
Původně byly provincie spravovány provinčními sekretariáty, ty byly roku 1376 zrušeny a nahrazeny třemi samostatnými institucemi – provinčním administrativním úřadem (布政司, pu-čeng s’) v čele s vedoucím (布政使, pu-čeng š’) s vedlejší druhou hodností, regionální vojenskou komisí a provinčním kontrolním úřadem.
Provinční administrativní úřad řídil civilní správu, regionální vojenská komise velela vojenským jednotkám rozmístěným v provincii a kontrolní úřad dozíral na všechno dění.
3] Obsazen byl třemi vyššími úředníky (官, kuan) – přednostou, jeho zástupcem a asistentem – a značným počtem nižších úředníků (吏, li) a pomocného personálu.
Konflikty vojenských osob se zákonem řešili jejich velitelé, přezkum probíhal u provinčních regionálních vojenských komisí a poté u hlavních vojenských komisí v hlavním městě.
V kontrastu k systému ústřední správy známému jako „tři kanceláře a šest ministerstev“ zavedenému dynastií Chan, v mingské Číně existoval pouze jeden úřad – ústřední sekretariát, řídící šest ministerstev.
I když se osazenstvo paláce skládalo především z eunuchů a žen, fungovala zde i skupina úředníků v Kanceláři císařských pečetí spolupracující s eunuchy při údržbě a uchovávání pečetí a pečetidel.
V čele ministerstva stál ministr (尚書, šang-šu), který měl hlavní třetí hodnost, od roku 1380 hlavní druhou hodnost a zástupce ministra (侍郎, š’-lang).
Příbuzní císaře často dostávali rozsáhlé pozemky a vysoké vojenské funkce, s výjimkou vlády prvních dvou císařů se ale reálně vedení armády nevěnovali a jejich tituly byly čistě nominální.
V kompetenci ministerstva státmí správy (吏部, li-pu) bylo povyšování a přesuny civilních úředníků, udělování vyznamenání a titulů.
