Dokončení se sochy dočkaly až o několik století později; menší ze soch okolo roku 507 a větší kolem roku 551.
Sochy, z nichž větší reprezentovala Buddhu Vairóčanu a menší Buddhu Šákjamuniho, stávaly ve výklencích v jižní stěně pískovcového masivu.
Ještě před zničením sochy v roce 2001 byl vyzdoben poměrně zachovalými freskami a osm ve skále vytesaných jeskyní ze 3.
V roce 1919 se moci v Afghánistánu chopil Amanulláh, který si dokázal uvědomit výjimečnost obou soch a jejich nevídanou historickou hodnotu, a začal podnikat rázná opatření na jejich ochranu.
Avšak již následujícího roku tálibánští vojáci odpálili hlavu menšího z Buddhů a do větší ze soch navrtali množství děr, které měly sloužit pro uložení dynamitu.
století byly sochy poničeny v důsledku nepokojů spojených se sporem mezi novým emírem Abdurrahmánem Chánem a Hazáry.
Zachovaný výklenek většího Buddhy je 58 m vysoký, 24 m široký a 16 m hluboký.
Roku 1924 své zážitky popsal ve dvoudílné publikaci V zemi Tamerlanově a Zarathuštrově a roku 1947 publikoval upravenou verzi pod názvem Karavanou do Indie.
Jedna byla vytesána asi 50 metrů západně od menšího stojícího Buddhy, ovšem v průběhu věků byla zničena, takže do dnešních dnů po ní zůstal jen 6,2 m široký, 7,6 m vysoký a 3 m hluboký výklenek se zbytky maleb, umístěný ve výšce 30 metrů nad úpatím skály.
V té době již sochy měly zničené obličeje až po ústa, okolo uší však byly zachované vlnící se vlasy, a na jejich tělech byly četné hluboké jamky.
V červenci 2002, kdy sochy již byly zničeny, byla nedestruktivními geofyzikálními metodami zkoumána oblast o rozloze 1 hektaru před výklenkem většího Buddhy.
