v touze po místě vzdáleném kousek od Prahy, kde by mohl lovit, bavit se a přitom být po ruce, provedl s biskupem směnu za Butovice a další královské statky a „rozkázal tam vystavět lovecký dvůr s věžemi a velmi pevnými zdmi“.
Roku 1098 odešlo několik zbožných mnichů z burgundského benediktinského kláštera Molesme a na odlehlém a opuštěném místě při staré římské silnici založili nový klášter podporující reformu mnišského života.
Roku 1331 Jan Lucemburský osvobodil klášter od placení dávek a poplatků pro zvláštní oslavu královské fundace a královského pohřebiště.
Roku 1307 byla zastavena stavba téměř dokončeného chrámu a znovu se začalo budovat až roku 1329, kdy Eliška Přemyslovna, štědrá mecenáška zbraslavského pokladu, nechala přistavět věnec devíti kaplí, za což jí Petr Žitavský začal zvát druhou zakladatelkou a „matkou“ kláštera.
století byly již pohřby členů vládnoucí vrstvy častou záležitostí a cisterciácké kláštery byly upřednostňovány před kláštery ostatních řádů.
Budova zámku je bývalým konventem a zámecká věž je vstupem do prelatury a do původně loveckého dvorce Přemysla Otakara II.
století, kdy se zbraslavští mniši zadlužili a byli nuceni zastavovat a odprodávat své zboží.
Dle svědectví dobových kronik dav opilý klášterním pivem a vínem zneuctil královské pohřebiště a manipuloval s pozůstatky.
Zbytky středověkého zdiva se dochovaly v západním a severním křídle bývalé prelatury a ve farním kostele sv.
Po slavném fundátorově pohřbu se začalo pohřbívat přímo v chrámu, kde roku 1320 byl „u nohou zakladatelových v jednom hrobě s Janem a Gutou, dětmi téhož zakladatele“ pohřben druhorozený syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny Otakar.
