V Lotrinsku a Bavorsku se křižáci shromáždili pod vedením kněze Gottschalka a stejně jako jiné křižácké skupiny v německých oblastech vraždili Židy a vyvolávali nepokoje, například v Řezně či Neussu.
Čeští a moravští Židé, kterým se křižácké útoky podařilo přežít hromadně opouštěli České knížectví a odcházeli do Polska a Uherska.
Králi došla trpělivost a vyslal proti nim armádu, která křižáky rozehnala a pozabíjela, zabit byl i vůdce Gottschalk.
Přestože se poutníci pohybovali pěšky a jenom ženy a děti se směly vézt na povozech tažených voly, ušli tisícikilometrovou vzdálenost na uhersko-byzantskou hranici za necelý měsíc.
Téměř nikdo z účastníků první křížové výpravy, a to nejen těch prostých a chudých, neměl ponětí o tom, jak bude cesta do Svaté země vypadat a s čím se může setkat.
Seldžucký sultán Kilič Arslan, který v Nikaii nebyl zrovna přítomen, proti řádícím křižákům vyslal hordu svých jezdců, ale těch bylo příliš málo a křižáci je téměř do jednoho pobili.
srpna 1096 byli Gautierovi a Petrovi poutníci přepraveni na řeckých lodích přes Bospor do oblasti poblíž Nikomedie v Anatolii, na hranice mezi byzantským a tureckým teritoriem.
Křižáci padli do léčky; Turci nejprve střelbou z luků rozpoutali mezi poutníky paniku, a poté v šiku vyrazili do boje.
V Civetotu zatím nastaly rozepře mezi křižáky z různých zemí: Němci se začali stranit Francouzů a odmítli dál přijímat velení Petra Poustevníka.
Rychle pobili několik málo přítomných rytířů včetně Gautiera Sans-Avoir a vyrazili za poutníky, kteří se dali na zběsilý úprk zpátky do tábora, do nedalekého lesa či na pobřeží.
V Konstantinopoli západoevropští trhani vzbudili posměch a opovržení, neboť v hlavním městě Byzantské říše začali krást a plenit paláce za městem i chrámy na předměstí.
Podařilo se jim Turky překvapit a ačkoliv si netroufli napadnout samotné město, zaútočili na okolní vesnice a dopustili se velkých krutostí na vesničanech.
