Mnohé čínské obce v Malajsii a Indonésii vidí Čeng Chea a Wang Ťing-chunga jako zakladatele a svaté ochránce.
Levanthesová řeší chronologické problémy předpokladem, že se loďstvo rozdělilo už v Samudře-Pasaji na Sumatře; další eunuch, Čou Man, vedl velkou část loďstva do Adenu a Afriky a sám Čeng Che se vrátil do Číny už v listopadu 1421, přičemž se mohl účastnil oslav přenosu hlavního města do Pekingu a zahájení provozu tamějšího Zakázaného města.
Nicméně existuje názor, vyslovený čínským historikem Sü Jü-chuem, podle kterého se Čeng Che úspěšně vrátil do Nankingu a sloužil na postu vojenského velitele Nankingu a velitele loďstva ještě dva roky, dokud roku 1435 nezemřel.
Při obvyklé návštěvě sultanátu Samudera Pasai na severu Sumatry, patrně na zpáteční cestě z Hormuzu do Číny, se Čeng Cheovi a jeho lidem vmísili do boje mezi sultánem Zajn al-Abidínem a jeho soupeřem Sekanderem.
Wang Ťing-chung – společně s Čeng Cheem velitel sedmé plavby – zemřel roku 1435, téměř současně s Čeng Cheem.
Protože zdroje považované historiky za důvěryhodnější, především nápisy na stélách, vztyčených samotným admirálem v Liou-ťia-kangu a Tchaj-pchingu, nezahrnují tuto výpravu mezi sedm plaveb uskutečněných loďstvem Čeng Chea, existují mezi historiky různá mínění na to, plul-li Čeng Che roku 1424 někam nebo ne.
Pravdivé záznamy éry Jung-le a následně i Dějiny Mingů uvádějí, že roku 1424 byl Čeng Che vyslán do sumaterského Palembangu.
Pro svůj rozsah, ojedinělost v historii čínských námořních plaveb a vnější shodu s plavbami, které o několik desetiletí později započali evropskou dobu zámořských plaveb, se výpravy Čeng Chea staly i za hranicemi Číny jednou z nejznámějších epizod čínské historie.
V čele výpravy stanuli společně Čeng Che, Wang Ťing-chung a Chou Sien.
Historické údaje o šesté plavbě loďstva Čeng Chea jsou velmi skrovné a umožňují různé výklady, dokonce i co se týče načasování plavby.
Čeng Che Čchena Cu-i v bitvě porazil a zajal, Š' Ťin-čching byl mingským císařem postaven na Čchenovo místo.
