McDonnell Douglas F-15 Eagle

F-15 Eagle vyráběný firmou Boeing (dříve McDonnell Douglas) je americký stíhací letoun určený k vybojování a udržení vzdušné nadvlády. Byl navržen tak, aby v případě potřeby mohl útočit i na pozemní cíle. První stroje F-15 byly zařazeny do amerického letectva v roce 1976 a v první dekádě 21. století měly být nahrazeny stíhačkami 5. generace F-22 Raptor. Vzhledem k tomu, že letadla Raptor nebyla vyrobena v požadovaném množství, budou stíhačky F-15 definitivně nahrazeny až stroji F-35.
Práce na nástupci F-4 Phantom II, pracovně pojmenovaném FX (fighter experimental), začaly už v roce 1960. USAF tehdy vydalo směrnici, podle které mohly firmy přicházet se svými návrhy. V roce 1965 si USAF vyžádalo stavbu modelů v plné velikosti. O dva měsíce později USAF vydalo požadavky na Taktický podpůrný letoun (TSA-Tactical Support Aircraft). Od roku 1966 až do podzimu 1967 byly práce na FX minimální. V roce 1967 vydalo USAF pod vlivem MiG-25 nové požadavky, změnu ze TSA na pouhý stíhač. Tím byly firmy McDonnell Douglas a General Dynamics odměněny za své šestiměsíční úsilí. USAF vyžadovalo rychlost Mach 1,5 až 3,0. General Dynamics nabídlo stroj s měnitelnou geometrií křídla i s křídlem pevným, McDonnell Douglas doporučil pevné křídlo, dva motory a jednoho pilota. Vzápětí byly uvolněny finance na vývoj. Soutěže se chtělo účastnit mnoho firem, ale o tři měsíce později byly ve hře už jenom McDonnell Douglas, Fairchild a North American. FX byl přejmenován na F-15. US Navy prosazovalo, aby byla místo F-15 přijata upravená verze F-14, ale nestalo se tak. Roku 1969 byl vybrán McDonnell Douglas.
V červnu 1972 se konal slavnostní Roll-out první F-15. Poté byl prototyp převezen na základnu Edwards AFB, kde byl připravován na první let. V 27. července 1972 se první F-15 vznesla k nebi.
Bylo také uvažováno o námořní verzi F-15; proto byl zesílen trup, aby tato mohla nést střely AIM-54 Phoenix. Nicméně námořní varianta byla přes své kvality (mohla startovat bez pomoci katapultu) odmítnuta z finančních důvodů.
Nakonec se F-15 ukázala jako příliš drahá i pro letectvo, takže byla doplněna levnější, ale zato mnohoúčelová F-16. Nicméně, je velmi úspěšná, takže bylo postaveno asi 11 verzí F-15 a stále vznikají další.
F-15 je hornoplošník s dvojitými svislými ocasními plochami. Drak letadla byl zpočátku celokovový, až v osmdesátých letech do něj začaly přidávat titanové komponenty. Křídla jsou tvaru delta se šípovitosti 45° a na odtokové hraně mají umístěny křidélka a jednoduché klapky.
Kokpit je vybaven průhledovým displejem (HUD), který se nachází přímo v zorném poli pilota a zobrazuje mu nejdůležitější informace. Viditelnost na displeji je dobrá za jakýchkoliv světelných podmínek, což umožňuje pilotovi sledovat a zničit nepřátelské letadlo, aniž by se musel podívat dolů na ostatní přístroje.
Nejdůležitější ovládací prvky jsou umístěny na plynové a řídicí páce, přesně podle konceptu HOTAS ("Hands-On-Throttle-And-Stick"). Pilot tak může přepínat mezi zbraňovými systémy a průběžně volit nejvhodnější režim radaru aniž by musel dát ruce pryč z plynové nebo řídicí páky.
Letadla Eagle jsou vybaveny pulsními dopplerovský radary Raytheon AN/APG-63 či Raytheon AN/APG-70. Do prvních letounů F-15C/D byl instalován radar APG-63, který má dosah 160 km, dokáže najednou sledovat 14 cílů a na 6 z nich současně útočit. Později vyrobené verze F-15C/D dostaly modernější APG-70.
Letadlo je dále vybaveno inertním navigačním systémem, komunikačními systémy v pásmu UHF, taktickým navigačnýmm systémem (TACAN), přistávacím systémem ILS ("Instrumental Landing System"). Souprava ECM zahrnuje radarový výstražný systém, systém automatického odpalování klamných cílů, elektronické rušiče a systém pro identifikaci přítel-nepřítel IFF (Identification Friend or Foe).
Díky výkonným motorem se F-15 Eagle stal prvním letadlem amerického letectva, jehož poměr tahu k hmotnosti byl větší než 1. Motory F100-100 a F100-220 v kombinaci s malým plošným zatížením poskytují stíhačce slušnou akceleraci a dobré manévrovací schopnosti. Od motorů se vyžadovaly vysoké výkony, a proto musely být při jejich konstrukci použity nové materiály. Použití nových technologií, ale i využití plného potenciálu nových motorů piloty způsobovalo zpočátku jejich přetížení a nadměrné opotřebení. Častokrát se stávalo, že přetížený motor v lepším případě zhasl a v horším explodoval. Tímto výpadkem konstruktéři zamezili instalací senzorů snímajících tok vzduchu v motoru, teplotu, či tlak ve spalovací komoře. V současnosti jsou F100-PW-100 považovány za vůbec jedny z nejspolehlivějších proudových motorů.
F-15 může být vybavena kombinací protiletadlových raket - střelami krátkého doletu AIM-9L/M Sidewinder nebo střelami středního doletu AIM-7F/M Sparrow a novějšími AIM-120 AMRAAM. Při útocích na pozemní cíle může kromě tzv. "hloupých pum" použít laserem naváděné GBU-10 nebo pumy s GPS naváděním GBU-31.
F-15 je postavená tak, aby se co nejsnáze udržovala. Proto 53 m² jejího povrchu tvoří přístupové panely a dveře. F-15 je převážně z titanu. Má vynikající aerodynamiku, jediné, co narušuje jinak aerodynamicky čistý rám, je bublinový překryt kabiny. Až do poloviny křídel se táhnou palivové nádrže. F-15A, Streak Eagle, překonal všechny tehdejší rekordy ve stoupavosti. Ve svíčce dokáže zrychlovat až nad rychlost zvuku – F-15 je první západní letadlo, které toho bylo schopné. Jen pro zajímavost, F-15 vystoupá do 15 km rychleji, než raketa Saturn, která poháněla kosmické lodi Apollo na jejich cestě k Měsíci. Jeden z požadavků USAF na F-15 byl, aby pokud možno ve všech ohledech překonávala dosavadní stíhačky Sovětského svazu. Proto dostala F-15 do vínku skvělou manévrovatelnost. V rychlosti 260 Kias dokázala bez jakýchkoli problémů vymanévrovat svého předchůdce, F-4. Jak by také nemohla, když má skoro dvakrát menší poloměr zatáčky. V jiném testu se zase při rychlosti Mach 0.9, poloměru otáčky 7100 stop (asi 2360 m), přetížení 4G na plný plyn, s plným nákladem zbraní a polovinou paliva ve vnitřních nádržích dokázala vyšplhat o 2164 metrů, což je úctyhodné, vezmeme-li v potaz fakt, že při zatáčce každé letadlo, zvláště pak vojenské, velmi rychle ztrácí rychlost. To vše díky svému skvělému poměru váhy a tahu motorů Pratt  Whittney F-100P200 a svému velmi lehkému trupu z titanu. Díky němu se také dokáže odlepit od země s plným nákladem zbraní v konfiguraci CAP, HVA, AA na pouhých 250 metrech.
F-15A
F-15B
F-15C
F-15D
F-15E Strike Eagle
F-15SE Silent Eagle 
Technologie stealth dosahuje úrovně jakou dovoluje vláda USA pro export.
F-15I 
F-15J Peace Eagle 
F-15S Peace Sun IX 
F-15F 
V letech 1979-81 sestřelily izraelské F-15A třináct syrských MiGů-21 a dva MiGy-25. Sýrie tvrdí, že přišla o 13 letadel a sestřelila 5 stíhaček F-15. 7. června 1981 izraelské F-15A/B doprovázely stíhačky F-16, které bombardovaly iráckou jadernou elektrárnu Osirak u Bagdádu v rámci Operace Opera.
V roce 1982 během války v Libanonu izraelská letadla F-15 sestřelila 23 MiGů-21, 17 MiGů-23 a 1 vrtulník Aérospatiale Gazelle. Syrské záznamy uvádějí osm sestřelených F-15.
Navzdory některým spekulativním tvrzením, nebylo nikdy prokázáno jediné sestřelení F-15 jiným letadlem a tím nadále zústává nejúspěšnejším stíhacím letadlem všech dob.
První bombardování letadly F-15 se uskutečnilo 1. října 1985 v Tunisku během operace Dřevěná noha. Na velitelství OOP shodilo šest izraelských F-15D naváděné pumy GBU-15 a dvě F-15C ukončily misi použitím nenaváděných pum Mk-82. Saudskoarabské F-15C sestřelily 5. června 1984 dvě íránské stíhačky F-4 Phantom II poté, co narušily jejich teritoriální vody.
V roce 1991 během operace Pouštní bouře zaznamenaly americké F-15C 34 sestřelů (5x MiG-29, 2x MiG-25, 8x MiG-23, 2x MiG-21, 2x Su-25, 4x Su-22, 1x Su-7, 6x Mirage F1, 1x Il-76, 1x Pilatus PC-9, 2x vrtulníky Mi-8). Saudskoarabské F-15 sestřelily dvě iracké Dassault Mirage F1. V roce 1999 během Války v Kosovu americké F-15C sestřelily 4 jugoslávské MiGy-29 použitím raket AIM-120 AMRAAM.
Bojové výsledky a srovnání s jinými letadly - USAF má F-15C poměr vítězství:ztráty 100:0
Izrael vlastní letouny F-15 ve verzích F-15 A/B, C/D a I. Na těchto verzích dosáhli Izraelci mnoha sestřelů (do dnešního dne asi 56), mimo jiné i tří syrských MiGů-25.
 Izrael