Benin

Benin, (francouzsky ') oficiálně Beninská republika, je stát v Západní Africe ležící u Guinejského zálivu, který byl do roku 1975 známý pod názvem Dahome"' (fr. "Dahomey", také "Dahomé"). Na západě hraničí s Togem, na severozápadě s Burkinou Faso, na severu s Nigerem a na východě s Nigérií.
Na území o rozloze 112 622 km² (téměř jako bývalé Československo) tu žije 7,46 milionů obyvatel. Hlavním městem je Porto Novo, sídlem vlády je však největší město Cotonou.
Nálezy z prehistorické doby svědčí o raném využívání a zpracovávání železa a jiných kovů a o přechodu k zemědělství (ve 2. pol. 1. tis.) na území dnešní Beninské republiky . V této oblasti se dříve nacházela proslulá historická Beninská říše, jež sem – na území Dahome (tj. Beninské republiky) zasahovala z území nynější západní Nigérie obývané Joruby. Její ifeská dynastie se datuje asi od r. 1300, ale vrcholu moci dosáhla v 15. a 16. stol. kdy obchodovala s Portugalci. Z Beninské říše pochází mnoho dochovaných uměleckých výtvorů, včetně proslulých bronzových sošek.
Legendy hovoří o městských monarchiích, jež se na Dahomském území zformovaly od 17. století, Porto Novo, Abomey aj. V Abomejském království se sjednotili Evové žijící na pobřeží Beninského zálivu. V průběhu 18. století se podařilo abomejským vládcům (zejména Agadžovi, vládnoucímu v letech 1708–1728) podstatně rozšířit své území, ale vrcholu bylo dosaženo až za vlády Gheza (1818–1858). Tento "osvícený despota" zaváděl nové plodiny, aby se dosáhlo lepších výsledků v zemědělství. V době, kdy na jeho říši stále více dotírali Evropané, dopouštěl se i ukrutností, zejména při potlačování místních vzpour. Kulturní život říše vyplýval z obyčejů a tradic fonské etnické skupiny.
Roku 1851 uzavřeli s Ghezem Francouzi obchodní dohodu, po níž začali postupně podrobovat své moci pobřežní kmeny a získávat pozice v městských centrech. Porto Novo se dokonce stalo francouzským protektorátem. R. 1878 podvodem získali na novém dahomském králi jménem Glele (1858 - 1889) pobřežní území jeho říše. Když král přestal tuto nepoctivou dohodu uznávat, Francouzi proti němu vojensky zakročili. Nebyli však schopni Dahomce porazit a museli začít vyjednávat. Uznali dahomskou svrchovanost a za to upevnili své pozice v Cotonou a v Porto Novu. Nicméně následovala válka (1892-1894), v níž se projevila technická převaha výzbroje Francouzů. Roku 1900 se území stalo Francouzskou kolonií, řízenou Francouzským guvernérem. Expanze pokračovala směrem na sever (království Parakou, Nikki, Kandi) až k hranicím tehdejší Horní Volty. 4. prosince 1958 se z území stala autonomní republika Dahomey, která 1. srpna 1960 získala od Francie plnou nezávislost. V roce 1975 byla přejmenována na Lidová republika Benin.
Mezi lety 1960 a 1972 následovala řada vojenských převratů, která přinesla mnoho vládních změn. Poslední z těchto převratů přivedl k moci majora Mathieu Kérékou, který se stal hlavou režimu prosazujícího striktní principy Marxismu-Leninismu. Revoluční strana Lidé Beninu (PRPB) zůstala u moci až do začátku devadesátých let.
Benin byl v roce 1989 ve vážné hospodářské situaci. Na 4 miliony obyvatel připadal roční HNP ve výši 940 milionů dolarů a dluh ve výši 1 miliardy dolarů. Přes odpor místní univerzity a stávky se Mathieu Kérékou nechal v srpnu 1989 znovu zvolit prezidentem republiky. Několik dní před volbami byl v Paříži zatčen Amadou Ahmed Cissé, do roku 1988 Kérékouův ministr pro bezpečnost a vztahy s islámským světem (Cissé byl negramotný člověk, který zbohatl z podvodů v Beninu, například ze zpronevěry peněz z Beninské obchodní banky), což ještě rozjitřilo již značné pochybnosti o beninském režimu.
Kérékou reagoval amnestií politických odpůrců žijících v cizině a změnami ve vládě. Paříž přislíbila Beninu podporu 160 milionů franků výměnou za opuštění marxistické ideologie a svolání národní konference, která měla vést k nastolení demokratické vlády. Benin podmínky splnil - národní konferenci předsedal Mgr. Isidore de Souza, arcibiskup Cotonou), záměr uspořádat svobodné volby za účasti více stran byl stvrzen ještě v roce 1990. Výkonnou moc přenechal Kérékou novému předsedovi vlády - Nicéphorovi Soglovi (bývalý ředitel Světové banky pro Afriku) – a sám se připravoval na svobodné volby. Na konci 1989 byl ve Francii propuštěn Ahmed Cissé na kauci 20 milionů FF.
V roce 1991 byl ve svobodných volbách Kérékou nahrazen Nicéphorem Soglem a opět se do funkce dostal zpět po demokratických volbách v roce 1996.
Ve druhém kole voleb do Národního shromáždění, konaném v březnu 1995, byla Soglova politická strana Parti de la Renaissance du Benin největší politickou stranou, ale nezískala většinu. Úspěch strany tvořené příznivci bývalého prezidenta Kérékou (který oficiálně odešel z aktivní politiky) přiměl Kérékouho k úspěšné kandidatuře v prezidentských volbách v letech 1996 a 2001.
Během voleb v roce 2001 však došlo k údajným neregulérním a pochybným praktikám, které vedly k bojkotu rozhodující volby hlavními opozičními kandidáty. Čtyřmi nejsilnějšími soupeři se po prvním kole prezidentských voleb stali: Mathieu Kérékou (úřadující prezident) 45,4 %, Nicéphore Soglo (bývalý prezident) 27,1 %, Adrien Houngbedji (mluvčí Národního shromáždění) 12,6 % a Bruno Amoussou (státní tajemník) 8,6 %. Druhé kolo voleb, původně stanovené na 18. března 2001 bylo o několik dní odloženo, protože Soglo a Houngbedji odstoupili z důvodu údajného volebního podvodu. Toto znamenalo, že Kerekou soupeřil s vlastním státním tajemníkem Amoussou.
V březnu 2003 se konaly volby do národního shromáždění a byly považovány za svobodné a spravedlivé. Přestože se vyskytly některé chyby, nebyly považovány za vážné a nenarušily výsledky hlasování. Tyto volby vedly ke ztrátě křesel hlavní opoziční strany.
Prezident Mathieu Kérékou a bývalý prezident Nicéphore Soglo nekandidovali ve volbách v roce 2006, protože jim ústava zakazovala se voleb účastnit z důvodu jejich věku a u prezidenta Kerékou také z důvodu dvou předchozích období v prezidentské funkci. Prezident Kérékou byl všeobecně chválen, že se nesnažil, jako jiní Afričtí vůdci, změnit ústavu, aby mohl zůstat ve funkci nebo znovu kandidovat ve volbách. Volby, považované za správné a svobodné, se konaly 5. března 2006 a po souboji s Adrienem Houngbédjim v nich zvítězil Yayi Boni .
Území celé republiky je poměrně velmi ploché, průměrná nadmořská výška je pouze zhruba 100 m.
Zemi lze rozdělit od jihu na sever do čtyř hlavních oblastí:
Na jihu jsou dominantní dva typy krajiny – neúrodná zem s půdou ležící ladem a pozůstatky velkých posvátných lesů. Ve zbytku země najdeme savanu pokrytou trnitými keři a baobaby. Podél řek najdeme také lesy. Na severu a severozápadě Beninu najdeme rezervaci W du Niger a Národní park Pendjari, které lákají turisty toužící zhlédnout slony, lvy, antilopy, hrochy a opice.
Podnebí je typicky tropické - horké a převážně vlhké, zejména v období dešťů. Roční průměrný úhrn srážek je 360 mm, což není pro pobřeží západní Afriky mnoho. Benin má během roku dvě období dešťů a dvě suchá období. Hlavní období dešťů je od dubna do července, kdy spadne v průměru až 1100 mm dešťových srážek. Kratší a méně intenzivní období dešťů je potom od září do listopadu. Hlavní období sucha je od prosince do dubna a od července do září je potom kratší a chladnější období sucha. Podél tropického pobřeží jsou vysoké teploty a velká vlhkost vzduchu. V Cotonou je průměrná maximální teplota 31 °C a minimální 24 °C. Rozdíly v teplotách se s pohybem na sever do savan a rovin směrem k Sahelu zvyšují. Od prosince do března zde vane suchý vítr ze Sahary zvaný harmatán. Tráva uschne, vegetace zhnědne a země upadne do závoje jemného prachu, což způsobuje zataženou oblohu.
Benin se dělí na 12 departementů ("fr. département") a na 77 obcí ("fr. commune"). V roce 1999 bylo původních šest departementů rozděleno na poloviny. Tyto nové departementy nemají doposud ustanovena hlavní města.
Obyvatelé Beninu se dělí do několika kmenů, z nichž nejpočetnější etnickou skupinou jsou Fonové s 1,7 miliony lidmi hovořícími Fonskými jazyky (2001), následovaní různými skupinami Jorubů (1,2 milionů), Ajů (600 tis.), Baribů (460 tis.), Ayizů (330 tis.), Fulbů (310 tis.) a Gunů (240 tis.). V blízkosti přístavů na jihu lze najít také potomky navrácených brazilských otroků. V Beninu najdeme také nepočetné skupiny Evropanů, především Francouze, ale také Asiaty z nichž jsou dominantní Libanonci a Indové. Gramotných je asi jen 35 % Beniňanů.
V Beninu najdeme velké množství etnojazykových skupin zastupujících tři velké africké jazykové rodiny: Nigerokonžskou, Nilosaharskou a Afroasijskou. Posledně jmenovaná jazyková rodina je zastoupena Hausy - obchodníky žijícími převážně na severu země, zatímco Nilosaharská jazyková rodina je zastoupena jazykem Dendi pocházejícím z období Songhajské říše. Jazyk Dendi je dominantní v oblastech podél řeky Niger na úplném severu a je používán jako Lingua franca v severních muslimských oblastech: v provinciích Alibori, Borgou a Donga. Nigerokonžská jazyková rodina je zde zastoupena pěti větvemi:
Protože většina obyvatel žije v lesích, které pokrývají 30 % rozlohy státu, převažují v Beninu lidová náboženství. S animistickými náboženstvími se setkáme v provinciích Atakora a Donga. Náboženské kulty Vodoun (Voodoo) převažují mezi Joruby a Tady ve středu a na jihu země. Město Ouidah na centrálním pobřeží je duchovním centrem Beninského Vodounu.
Křesťanství je tu zastoupeno jen 20 % a to především v jižních a centrálních oblastech země. Většina křesťanů však věří také v kult Vodoun.
Na severu v provinciích Alibori, Borgou a Donga se také šíří islám, který sem v dobách Songhajské říše přivedli Hausští obchodníci. Islám je také rozšířen mezi Joruby.
CIA Factbook uvádí následující rozložení náboženství v Beninu : lidová náboženství 50 %, křesťanství 30 % a islám 20 %.
Benin patří s 370 USD na hlavu k nejchudším zemím světa. Ekonomika je slabá a nevýkonná, sotva stačí pro vlastní potřebu. Vyváží se tedy jedině bavlna a ropa, a to především do evropských zemí. Dovážet je potřeba veškeré spotřební zboží. Skoro 60 % všech lidí je zaměstnáno v zemědělství. Výší státního dluhu patřil tento stát k 20 nejzadluženějším zemím světa. V roce 2006 byl však oddlužen.
1.8.1960-31.12.1960 – Hubert Maga – hlava státu; RDD