Tenis

Tenis (angl. "tennis"  angl. "tenes, tenetz"  fr. "tenez!" = nate, berte, držte! (imperativ pl. slova držet)), označovaný také jako "bílý sport", je míčová hra pro 2 nebo 4 hráče. Varianta se 2 hráči se nazývá dvouhra, varianta se 4 hráči pak čtyřhra. Rozlišuje se také smíšená čtyřhra, při které v každé dvojici hraje jedna žena a jeden muž.
Soupeři stojí proti sobě, na obdélníkovém hřišti (tenisovém dvorci) a pokoušejí se odrazit tenisový míček tenisovou raketou tak, aby jej soupeř nemohl vrátit, aniž by se trefil vedle tenisového dvorce (do autu).
Hra pochází ze středověké Francie, kde je doložena roku 1275 pod názvem "jeu de la chasse" (hra na lov), protože napodobovala chytání ptáků do sítí. Provozovali ji zejména řeholníci pocházející z urozených rodin jako náhradu rytířských zábav. Míčem se trefovalo do branky, kterou hájila služebná strana ("service side", proto se označuje podání slovem servis). Hrálo se na klášterních dvorech (francouzsky "cour"), odtud označení tenisového hřiště jako dvorec nebo kurt. Od 14. století se sport provozoval u královského dvora a v 15. století jsou zmiňovány v Anglii první zápasy profesionálů, na jejichž výsledky se sázely značné částky. Z hazardní hry pochází také dosud používané bodování tenisu: za vyhraný míč se vyplácelo patnáct sou a cílem hry bylo získat jich šedesát, tedy kopu. Počítalo se tedy 15:0, 30:0, 45:0 a celá hra. Pokud měli oba hráči 45 bodů, chyběly jim k vítězství dva míče (francouzsky "deux"), tento stav se označoval jako shoda ("deuce"). Nula se v tenise označuje jako "love" (láska), podle pořekadla, že kdo nevyhrál žádné peníze, tomu zbývá ještě láska. Později upadl původ tohoto bodování v zapomnění a číslo 45 bylo nahrazeno jednodušším 40.
Původně se hrálo holou dlaní, od 16. století se začaly používat rakety (ze starofrancouzského "racachier", vracet míč). Ze stejného slovního základu pochází také fríský národní sport keatsen. Hra bez raket se udržela pod názvem jeu de paume. V devatenáctém století se objevila zjednodušená lidová varianta zvaná "lawn tennis" (trávníkový tenis), v níž byly původní branky nahrazeny základními čarami a která se rozšířila do celého světa, kdežto pro původní hru se používal název "royal tennis" (královský tenis) a později real tennis (skutečný tenis). 
Roku 1592 byla v Paříži zaznamenána pravidla francouzské hry paume. Angličan Walter Clopton Wingfield se nechal těmito pravidly inspirovat, aby si roku 1875 nechal patentovat hru zvanou tenis. V červenci roku 1877 se ve Wimbledonu konalo první mistrovství. Další tři největší turnaje se konají v New Yorku (Flushing Meadows, od roku 1881), v australském Melbournu (1905) a v Paříži (Roland Garros, 1925). V olympijském programu byl tenis od roku 1896 do her v roce 1924. Poté byl vyřazen, aby se roku 1988 opět mezi olympijské sporty vrátil. Mezinárodní tenisová federace ILTF (od roku 1977 ITF) byla založena roku 1913.
Tenis patří k olympijským sportům. Z tenisu se vyvinulo několik podobných sportů hraných zejména pod střechou na speciálním kurtu např.: plážový tenis.
Tenis je velmi elegantní míčová hra, kterou mohou hrát dva nebo čtyři hráči. Ke hře je zapotřebí tenisová raketa, míček, tenisový dvorec a tenisová síť. Hráči tenisu mohou být jakéhokoliv věku, výšky, váhy či pohlaví. Avšak na profesionální úrovni hrají muži a ženy zvlášť, výjimku však tvoří turnaje, kde proti sobě ve čtyřhře nastoupí muž i žena na každé straně. Této čtyřhře se říká "smíšená čtyřhra" nebo „mix“. Hlavním úkolem je co nejlépe vrátit míč na soupeřovu polovinu dvorce tak, aby ho soupeř vůbec nezahrál či nedoběhl, případně aby mu vrácení míče dělalo potíže. Ve srovnání s jinými sporty se tenis hraje se střední intenzitou. Zápas může trvat desítky minut, ale taky klidně několik hodin. Při tenisové hře se rozvíjí vůle, cílevědomost, rychlý odhad situace, spoléhání na svoji fyzickou připravenost, taktické myšlení, schopnost dlouhého soustředění a hlavně vnitřní klid.
Samotná hra začíná podáním, které se provádí z místa za zadní základní čárou (baseline) a uvnitř mezi pomyslným prodloužením střední značky a podélné čáry. Hráč, který podává, si rukou nadhodí míček libovolným směrem a udeří ho raketou dříve než dopadne na zem. Tento míček musí umístit, v případě že podává zprava, do levého soupeřova pole pro podání (obdélník za sítí na straně soupeře). V případě chybného podání má podávající opravné druhé podání. Změna podání nastává při získání "gamu (hry)" (viz Bodování) pro jednoho z hráčů. 
Poté, co bylo provedeno dobré podání, se hráči střídají v úderech, po nichž musí míček přeletět síť a dopadnout do soupeřova pole. Údery se opakují, dokud se některému z hráčů nepodaří zakončit tzv. vítězným úderem nebo dokud soupeř neudělá chybu.
Toto jsou nejčastěji se objevující chyby při hře, při kterých soupeř získává "bod". 
Získá-li hráč "bod", je stav 15:0; získá-li druhý, je stav 30:0; získá-li třetí, je stav 40:0; získá-li čtvrtý "bod", vyhrává "game (hru)". Pokud je stav 40:40, tzv. "shoda", nejbližší "bod" se počítá jako "výhoda" pro toho hráče, který jej získal. Získá-li týž hráč následující "bod", vyhrává "hru". Když jej nezíská, je opět "shoda".
Hráč, který získá nejméně 6 "gamů (her)" a zároveň vede alespoň o 2 "gamy (hry)" (např. 6:4 nebo 7:5), získává "set (sadu)". V roce 1965 James Van Alen vymyslel pro zrychlení hry následující pravidlo: Za stavu "sety (sady)" 6:6 se hraje jeden poslední "game (hra)" setu, tzv. "tiebreak". V něm se zvláštním způsobem střídají podání a strany hřiště a vyhraje jej hráč, který v něm získá nejméně 7 "bodů" a zároveň vede alespoň o 2 "body" (např. 7:3 nebo 10:8). Vítěz "tiebreaku" získává "sadu" 7:6. Jen v závěrečné "sadě" zápasu určitých turnajů se pravidlo "tiebreaku" vynechává.
Cílem hry je získat požadovaný počet "setů (sad)" dříve než soupeř. Zápas se hraje nejčastěji na 2 vítězné "sety (sady)". Organizátor soutěže však může rozhodnout jinak, v tom případě pak hráč potřebuje k vítězství získat 3 "sety (sady)", např. muži na grandslamových turnajích nebo v utkáních Davisova poháru.
V pravidlech tenisu jsou uvedeny další doplňkové metody počítání skóre. Např. hra bez výhod, krátké sety (do 4 her), tie-break nebo královský tie-break (do 10 bodů) místo rozhodující sady za nerozhodného stavu.
Tenisový dvorec má obdélníkový tvar a rovný povrch. Tenisové hřiště je dlouhé 23,78 m a široké 8,23 m (pro čtyřhru je dvorec široký 10,97 m). Kurt je uprostřed rozdělen sítí zavěšenou ve výšce 0,914 m (měřeno uprostřed), na okraji kurtu má síť výšku 1,07 m. Při čtyřhře je pro hru využíváno postranní rozšíření kurtu.
Povrchy kurtu jsou různé, každý z nich umožňuje jinou rychlost a výšku odrazu míče a způsob pohybu hráčů a tím i mění styl hry. Čtyřmi nejběžnějšími typy povrchů jsou:
Tenisová raketa musí být rovná a tvoří ji struny střídavě propletené nebo svázané a připojené k rámu rakety. 
Míč musí mít vnější povrch všude stejný, sestávající z látkového potahu a žluté barvy. Má-li švy, musí být bez stehů.