Golf

Golf je venkovní sport, ve kterém samotný hráč nebo malá skupinka hraje malým golfovým míčkem do jamky a používá přitom různé hole. Pravidla golfu definují, že golfová "„hra spočívá v hraní míčkem z odpaliště do jamky ranou nebo postupnými ranami v souladu s pravidly“". Má se za to, že golf tak jak ho známe, pochází ze Skotska a byl hrán na Britských ostrovech po několik století. Kořeny golfu lze vystopovat už ve středověké Číně (míčová hra Čchuej-wan), kdy byl hrán výhradně šlechtou pro zábavu. Golf patří mezi olympijské sporty, poprvé byl zařazen do programu letních olympijských her 1900 v Paříži, a zůstal i na letních olympijských hrách 1904 v St. Louis. Po 112 letech se opět objevil na letních olympijských hrách 2016 v Rio de Janeiro.
Zatímco moderní golf vznikl v 15. století ve Skotsku, pradávný původ hry je nejasný.  Někteří historici uvádí, že sport prvotně vznikl z římské hry Paganica, při které hráči používali ohnutou tyč a strefovali se do vycpaného koženého míče. Jedna z teorií tvrdí, že se Paganica rozšířila po celé Evropě když Římané dobyli většinu kontinentu v průběhu prvního století před naším letopočtem a nakonec se vyvinula v moderní hru. Jiní citují, že předchůdcem golfu byla čínská hra čchuej-wan ("Chui" znamená překvapující a "wan" malé kuličky), hraná mezi 8. a 14. stoletím.
První písemná zmínka o golfu je z roku 1457, kdy Jakub II. Skotský tuto hru zakázal jako nevítané rozptýlení od učení lukostřelby. Jakub IV. Skotský v roce 1502 zákaz zrušil a sám se stal golfistou a začal hrát v Old Course v St. Andrews ve Skotsku. Toto golfové hřiště je považováno za jedno z nejstarších na světě. V roce 1764 v St. Andrews vzniklo standardní 18jamkové hřiště.
Nejstarší golfová pravidla se datují do roku 1744 pro Company of Gentlemen Golfers, kteří se později přejmenovali na The Honourable Company of Edinburgh Golfers, kteří hráli ve skotském městě Leith. Světově nejstarším golfovým turnajem je The Open Championship, který se poprvé hrál 17. října roku 1860 v golf clubu Prestwick ve skotském Ayrshiru.
Golfové hřiště se většinou skládá z 9 nebo 18 jamek. Slovo jamka může znamenat skutečnou díru v zemi, do které se má míček dostat, nebo část hřiště od daného odpaliště až k jemu příslušnému "greenu", na kterém je vyvrtána jamka. Většina jamek má green od odpaliště příliš daleko na to, aby se dal zasáhnout první ranou, proto je mezi greenem a odpalištěm nízko sekaný pruh zvaný "fairway", po kterém hráč postupuje k jamce. Mezi fairwayí a greenem je tzv. "forgreen". Okolní nesekaná tráva se nazývá "rough" a tvoří další překážku. Z důvodu urychlení hry se většinou tráva okolo ferveje seká vysoko na "semirough".
Na jamkách jsou rozmístěny různé překážky, což může být například "bunker" (písečná překážka), ze které se hraje jinak než z trávy, nebo vodní překážka (rybníky, potoky apod.). Tu dělíme na vodu příčnou a podélnou. V překážkách platí zvláštní pravidla, která znesnadňují hru, například v bunkru se hráč před samotným odpalem nesmí dotknout holí písku ani nesmí provést cvičný švih. Pokud míč zůstane v oblasti označené jako vodní překážka, může jej hráč hrát podle podobných pravidel jako v bunkeru, nebo s připočtením trestné rány z místa mimo překážku. Pokud míček skončí za označenými hranicemi hřiště, nelze jej z daného místa hrát.
Tráva na greenu je sekaná velice nízko, asi jen na 3 mm, takže míč se může po zemi koulet na vzdálenost několika metrů. Ráně na greenu, při které se míček nevznese do vzduchu, se říká "putt" (a ten se "patuje"). Greeny bývají různě zvlněné, což znesnadňuje správné míření. Samotná jamka má průměr 10,8 cm a měla by mít hloubku 10,16 cm. Vyztužuje se plastovou vložkou, do které lze zapíchnout dlouhou tyč s vlajkou, která umožňuje viditelnost jamky i z velké vzdálenosti. Pozice jamky na greenu není stálá a může se den ode dne, i mezi jednotlivými koly turnaje, měnit podle "pin pozice".
Každá jamka je označena "parem". Par je číslo závislé na obtížnosti každé dráhy. Par je teoretický počet ran, na který by zkušený golfista měl jamku zahrát. Obvyklá hodnota této vzdálenosti pro jamky s parem 3 je do 224 metrů, pro par 4 od 225 do 434 metrů a pro par 5 více než 435 metrů. Golfista by se na dvě rány pod par měl dostat na green a pak potřebovat ještě dva paty. Tzn., že např. u krátkých zalomených (takzvaný dogleg) jamek není možné hrát první ranou na green i když jsou kratší než 224 metrů, pravidlo vzdáleností a paru tedy v těchto případech neplatí. 
Pokud zahrajeme na paru 4 čtyři rány, nazýváme to, co jsme zahráli par. Pokud tři, tak birdie, a pokud dvě, tak eagle.
Přehledná tabulka:
Muži:
Ženy:
U většiny hřišť bývají další zařízení, které nejsou součástí herního prostoru. Jsou to tréninkové prostory: cvičný green, bunker a tréninková louka ("driving range").
Zelené trávníky golfových hřišť mohou vyvolávat dojem, že se jedná o sport „v souladu s přírodou“. Při každodenní údržbě hřišť se však používají pesticidy, zejména herbicidy (chemikálie likvidující nežádoucí druhy rostlin), ale také insekticidy (likvidace hmyzu) a fungicidy (k eliminaci plísní).
Někdy vyvolává používání pesticidů obavy úřadů pro ochranu životního prostředí a zdraví hráčů a greenkeeperů, a proto jsou stanovována závazná pravidla pro minimalizaci rizik pesticidů.
Nezanedbatelná je také spotřeba vody pro zavlažování trávníku. Takto náročné travnaté plochy na údržbu vyžadují vlastní zdroj vody v podobě jezírka s užitkovou vodou, kterou lze získat při deštivých dnech. Zalévání pitnou vodou z vodovodního řadu je vysoce ekonomicky nákladné. Navíc se v mnoha případech jedná o vodu s chlorem a s nevhodnými vlastnostmi.
K zavlažování se používají speciální postřikovače, které lze nastavit ve směru, výšce, délce postřiku a průtoku. Provozní tlak v zavlažovacím systému je většinou 8 bar, který zajišťují čerpadla.
V golfu existují dva hlavní typy hry. Tou známější a častěji hranou na turnajích je takzvaná "hra na rány". Druhým typem je takzvaná "hra na jamky".
Hráči chodí po hřišti po skupinkách zvaných "flight". Můžete jít sám nebo ve dvou, třech nebo čtyřech, někdy doprovázeni nosiči ("caddie", „kedy“), kteří nosí hole a pomáhají hráči (radí kam zahrát míček, jakou hůl vzít apod.). Každý hráč hraje svým míčem (vyjma jiných variant her) od odpaliště do jamky. Po odehrání z odpaliště hraje první ten, jehož míč je nejdále od jamky. Na dalším odpališti hraje první ten, který dosáhl nejnižšího počtu ran.
Každý hráč funguje jako zapisovatel jinému hráči ve skupině, tedy do skórkarty zapisuje jeho výsledky na jednotlivých jamkách. Pro kontrolu si může zapisovat i vlastní výsledky. Ve hře na rány je výsledkem součet počtu ran a trestných ran. Trestná rána není skutečná rána, ale trest uložený podle pravidel.
Hráč k odehrání míčku používá hole ("anglicky clubs"). Golfová hůl se skládá z hlavy ("clubhead"), násady ("shaft") a držadla ("grip"). Hole se dělí na patry ("putters"), železa ("irons"), hybridy ("hybrids") a dřeva ("woods"). Puttery jsou hole specifické pro "doražení" míče do jamky. Jejich úderová plocha je téměř kolmá k zemi, takže míče se jen kutálejí. Železa mají hlavu vyrobenu z kovu. Hybridy jsou hole, které vypadá téměř jako dřevo, ale liší se váhou a výplní báně. Je to tedy něco mezi železem a dřevem. Dřeva byla původně vyráběna ze dřeva, nyní se používají kovy, na úderovou plochu ocel a na další část titan, většinou bývá dolní část hole ("hlava") dutá. Železa se používají obecně na kratší a přesnější rány, dřeva naopak pro dlouhé rány. Hole se liší délkou a sklonem úderové plochy ("loft").
Železa se používají nejvíce v označení 1 až 9, kde nejmenší sklon a největší délku má hůl č. 1. Čím menší číslo, tím menší sklon hlavy a delší shaft. Výsledkem je delší rána. Na nejkratší rány, přihrávky na green, se používají tzv. "wedge", kterých je několik druhů. Nejmenší sklon má "pitching wedge", přičemž sklon hlavy této hole je 48° a označuje se PW, zřídka "gap wedge" – 52°, označení "G". Další hůl "sandwedge" má sklon 54–56°, označení SW. "Lobwedge" se sklonem 58–60°, označuje se buďto sklonem hlavy nebo písmenem "L". Jak napovídá název, pitching wedge se používá na hraní úderů chip a pitch. Gapwedge je na hraní z hlubokých jam. Sandwedge je určena pro hru z pískové překážky (bunkru) a lobwedge a trouble wedge jsou určeny pro krátké obloučky. U dvou posledních holí se udává ještě parametr "bounce", což je to vyboulení na spodní straně hole, které určuje, jak hluboko se hůl ponoří při úderu do země.
Dřeva se většinou používají na dlouhé rány. Dělí se na "drivery" a "fairwayová dřeva" (nejčastěji 3, 4, 5). Fairwayová dřeva jsou určena pro hru z fairwaye, tj. krátce střiženou část hřiště. Tráva se stříhá na cca 2 cm, takže je možné provést úder dřevem a jakoby smést míček z trávy. Driver je určen pro nejdelší rány, má velkou hlavu. S driverem se hraje se z "týčka" ("tee") - většinou dřevěného kolíčku na kterém se odpaluje (míček se položí na vrch týčka). Nyní se už ale vyrábějí i týčka z plastu, které se po úderu nerozlomí. Jejich nevýhodou však je, že pokud ho hráč po odpalu nenajde, trvá déle než se rozloží. Driver byl dříve značen jako č. 1, nyní se označuje sklonem úderové plochy většinou od 8,5° do 11°.
Podle pravidel může mít hráč s sebou na hřišti nejvýše 14 holí.