Moldavsko

Moldavsko ( , , ) je východoevropský vnitrozemský stát ležící mezi Ukrajinou a Rumunskem. Žijí zde necelé 4 milióny obyvatel. Jeho hlavním městem je Kišiněv (Chișinău). Úřední jazyk se dříve nazýval moldavština, kterou však podstatná část obyvatel považovala za dialekt rumunštiny. V prosinci 2013 nejvyšší soud rozhodl, že úředním jazykem země je rumunština. Užívá se též ruština, ukrajinština a gagauzština. Moldavsko je členskou zemí Společenství nezávislých států. Na jihu Moldavska se nachází autonomní oblast Gagauzsko, kde žije obyvatelstvo turkického původu a na východě je autonomní oblast a mezinárodně neuznávaný stát Podněstří. Moldavsko bývá někdy nazýváno jako "Moldávie", avšak zaujímá pouze část historické země Moldávie. Podněstří, na rozdíl od Moldavska, netvoří historickou součást Moldávie ani předválečného „Velkého Rumunska“.
Moldavská republika je poměrně nový stát, který vznikl až ve 20. století. Navazuje ale na historické království Moldávie, které se rozkládalo na celém území dnešního Moldavska a na části území dnešního Rumunska a Ukrajiny.
Moldavský stát se zformoval v polovině 14. století, a to pod vlivem Uher. Roku 1359 se moldavský kníže Bohdan I. uherského vlivu zbavil a stal se tak prvním nezávislým knížetem. Později se Moldávie dostala do lenní závislosti na polském království. Nejvýznamnějším moldavským vládcem byl kníže Štěpán III. Veliký (1457–1504). Za jeho vlády bylo knížectví ohroženo agresí sousedního Polska, Uher, ale především osmanské říše. Proti ní se Štěpán snažil vytvořit alianci. Roku 1489 byl nakonec Turky donucen platit tribut. Jeho nástupce poté uznal lenní závislost své země na osmanské říši. Roku 1829 získala Moldávie od Osmanské říše autonomii.
Území dnešního moldavského státu zahrnuje převážnou část Besarábie - historické ruské gubernie mezi Dněstrem, Prutem a Černým mořem, vzniklé v důsledku připojení východní části Moldavského knížectví k Ruskému impériu v roce 1812, zatímco zbylé území Moldávie se později stalo součástí Rumunska.
V roce 1856, na základě rozhodnutí kongresu v Paříži, byla jihovýchodní část Besarábie s městy Bolhrad, Izmajl a Cahul připojena k Moldavskému knížectví a v roce 1859 se v důsledku spojení Moldavska a Valašska stala součástí Spojených knížectví Moldávie a Valašska (rumunsky "Principatele Unite ale Moldovei și Țării Românești", od roku 1866 "Rumunské knížectví"); v roce 1878, na základě rozhodnutí kongresu v Berlíně, byla opět přičleněna k Rusku.
27. března 1918 byla Besarábie poprvé ve svých dějinách v celku připojena k Rumunsku, což potvrdila Versailleská mírová smlouva (1919), jejíž rozhodnutí však Sovětský svaz neuznával. V meziválečném období, pod správou rumunské administrace, bylo území Besarábie rozděleno na 13 žup. Hotin (Chotim), Soroca, Bălți, Orhei, Lăpușna, Tighina, Cahul, Cetatea Albă, Ismail (Izmail), Fălciu, Iași (Jasy), Botoșani a Dorohoi.
V roce 1940, na základě dohody uzavřené s Německem v srpnu 1939, SSSR obsadil celou Besarábii. Pod sovětskou správou byla severní a jižní část Besarábie (Budžak) připojena k Ukrajinské SSR, centrální část byla sloučena s Moldavskou autonomní SSR (Podněstřím). Ze sloučených oblastí vznikla Moldavská SSR. Poté, co roku 1941 Německo a Rumunsko zahájilo válku proti SSSR, obsadily Besarábii vojska fašistické koalice. Celá Besarábie se znovu ocitla pod rumunskou správou. Tento stav trval do roku 1944, kdy Rudá armáda vytlačila německá a rumunská vojska z Besarábie, jež se opět stala součástí SSSR.
Od roku 1944 do roku 1991 bylo Moldavsko součástí Sovětského svazu jako Moldavská SSR, která byla na území Besarábie vytvořena již v roce 1940. Roku 1991 získala Moldavská SSR samostatnost jako Moldavská republika.
V roce 1994 se uskutečnilo referendum, ve kterém většina obyvatelstva odmítla spojení s Rumunskem. Největším problémem současného Moldavska je Podněstří (moldavsky "Nistreană", rumunsky "Transnistria"), oblast východního břehu řeky Dněstr s převahou rusky mluvícího obyvatelstva. Podněstří bylo součástí SSSR již od 20. let 20. století, v roce 1990 jako Podněsterská moldavská republika vyhlásilo nezávislost na Moldavské republice. Nezávislost Podněsterské republiky, která značně destabilizuje celý region, není mezinárodně uznávána.
Povrch Moldavska tvoří mírně vyvýšená a zvlněná rovina a nejvyšší bod je dealul bălăneşti (430 m) v centrální části země (Moldavská pahorkatina, Kodra). Na severu a jihu Moldavska se rozprostírají nejzápadnější výběžky eurasijské stepi. Typickými prvky reliéfu jsou četné úžlabiny a doliny - výsledek erozní činnosti vody.
Pozoruhodností reliéfu jsou vyvýšeniny nazývány "tovtre" (toltre), které se nad okolím zvedají do výšky cca 100 m, ale nevznikly tektonickou činností. Jde o rify, podmořské útesy, vytvořené živočichy, kteří žily ve zdejších mořích před 20 miliony let. Oblast tovtrů leží na ukrajinsko-moldavském pomezí, na horním Prutu (cca 200 km od Kišiněva). Jsou protkány dolinami a kaňony přítoků horního Prutu (k nejkrásnějším patří např. Průlom řeky Zbruč na Ukrajině).
Zvláštností reliéfu je i oblast Sto pahorků mezi Prutem a Dněstrem (asi 200 km od Kišiněva). Je zde asi 3500 pahorků, jejichž výše dosahuje od 1,5 do cca 30 m.
Až 75% země pokrývá černozem; lesy jsou v důsledku intenzivní zemědělské činnosti vykácené (tvoří pouze 6% plochy).
Země není bohatá na vodní zdroje - ani povrchové ani podzemní. Dvě významné východoevropské řeky - Dněstr a Prut - tvoří její západní a východní hranici. Moldavsko má přístup i k Dunaji - asi 0,5 km úsek břehu na soutoku Prutu a Dunaje u vesnice Giurgiuleşti. V přilehlých oblastech je několik jezer a rozsáhlá bažinatá území.
Moldavsko má mírné kontinentální klima s teplým létem a poměrně chladnou zimou, kdy teploty klesají pod bod mrazu. Prší zejména v teplejších měsících, dešťové přívaly přicházejí v létě. Průměrná teplota v Kišiněvu v lednu -5°C, v červenci 23°C.
Moldavsko je unitární, parlamentní republikou. Základním dokumentem státu je ústava z roku 1994. Ústava může být měněna pouze dvoutřetinovou parlamentní většinou, a její změny nemůžou být provedeny během stavu nouze nebo války. Ústavní dodatky týkající se státní suverenity, nezávislostí nebo státní jednoty mohou být prosazeny pouze vůli většiny obyvatel v referendu.
Základním legislativním orgánem země je 101členný jednokomorový parlament, jehož poslanci jsou voleni každé čtyři roky. V parlamentních volbách z roku 2010 získala většinu 59 křesel Aliance pro Evropskou integraci tvořená Liberálně demokratickou stranou, Liberální stranou a Demokratickou stranou. Jedinou opoziční stranou je Komunistická strana Moldavské republiky, která drží 42 křesel.
Hlavou státu je moldavský prezident, který je volen parlamentem. Ke zvolení prezidenta je nutná většina tří pětin v parlamentu. Hlavou výkonné moci je premiér země. Moldavská ústava také ustanovuje nezávislý šestičlenný ústavní soud.
Moldavsko je zařazeno mezi prioritní země české zahraniční rozvojové spolupráce. ČR zde působí především v sektorech ochrany životního prostředí, zásobování vodou a sanitace, státní správy a občanské společnosti, vzdělávání, sociální infrastruktury, zemědělství, lesnictví a rybolovu. Česká nevládní humanitární organizace Člověk v tísni se v oblasti mimo to soustředí zejména na předávání zkušeností představitelům samosprávy a rozvoj občanské společnosti, organizace ADRA se zaměřuje na děti žijící na ulici. Dále jsou na místě realizovány projekty Aid for Trade a moldavským studentům jsou nabízena česká vládní stipendia. Ve školním roce 2012/2013 v ČR studovalo celkem 36 moldavských vládních stipendistů.
Moldavská republika s účinností od 1. ledna 2007 zrušila vízovou povinnost pro občany České republiky. Toto opatření umožňuje vstup a pobyt na území Moldavské republiky bez víz maximálně po dobu 90 dnů v průběhu 6 měsíců od data prvního vstupu.
Od 6. dubna 2006 se provádí přímo na hraničních přechodech registrace o pobytu cizinců do státního registru, čímž je nahrazena dřívější přihlašovací povinnost.
Moldavsko je rozděleno na 32 okresů, tři městské autonomní celky (Kišiněv, Bălți a Tighina), dva částečně autonomní regiony (Gagauzsko a Podněstří).
I přes malý pokrok v posledních letech je Moldavsko nejchudší zemí Evropy. Navzdory tomu se v poslední době pokouší o rozvoj drobného podnikání. Země má příznivé klima pro intenzivní zemědělství a pěstování některých subtropických plodin, zejména zeleniny, ovoce, tabáku a také vína. Naopak nedisponuje žádným významnějším nerostným bohatstvím. Od roku 2007 je Moldavsko členem Středoevropské zóny volného obchodu.
Podle Indexu lidského rozvoje je Moldavsko zdaleka nejméně rozvinutou evropskou zemí s HDI podobně vysokým jako má Egypt, Mongolsko či Botswana.
Většinu elektrické energie, stejně tak i paliva, musí Moldavsko dovážet. Země je v energetických otázkách zcela závislá na Rusku, které v zemi vlastní důležité elektrické rozvodny. Obě země spolu mají vleklé spory ohledně cen ropy a zemního plynu. Důsledkem těchto sporů je ruský zákaz prodeje moldavského vína a zemědělských výrobků v Rusku a také zdvojnásobení ceny za dodávky ropy a zemního plynu. Ekonomika země je ovšem na kolísání cen těchto komodit velmi citlivá. Důsledkem je výrazné zpomalení růstu HDP v roce 2006. Přesto země za rok 2007 vykázala pozoruhodný růst ekonomiky o 6 %. Stát si ponechává kontrolu nad velkou částí hospodářství. Ekonomika trpí také poměrně velkou inflací a korupcí.
Průměrná mzda v Moldavsku v roce 2007 dosahovala pouze 100 USD. Odhadem až 25 % práceschopného obyvatelstva pracuje v zahraničí. Proto je oficiální nezaměstnanost pouhé 2,3 %.
Moldavsko je prioritní zemí české zahraniční rozvojové spolupráce. ČR se tak podílí na řešení některých problémů země, především v oblasti životního prostředí, vzdělání a prevence migrace.
12 300 km dlouhá silniční síť je většinou vyasfaltovaná. Moldavské vnitrozemí má díky Dněstru přístup k Černému moři a přes Prut k Dunaji. Nejdůležitějšími vnitrozemskými přístavy jsou Tighina Ribnica na Dněstru a Ungheni na Prutu. Mezinárodním letištěm je Kišiněv, který má i přímé železniční spojení se zahraničím.
Hlavním střediskem slabě rozvinutého cestovního ruchu je hlavní město. Pozoruhodné jsou i pevnosti rozmístěny po celé zemi, především kruhové opevnění Soroca na Dněstru. Nejvýhodnějším obdobím na návštěvu země je vinobraní v říjnu, kdy se konají mnohé slavnosti vína.
Nedaleko Cahulu na samém jihu země se nachází jediná česká vesnice v zemi, Huluboaia ( "Holubinka").
Přehled větších měst a jejich vylidňování po rozpadu Sovětského svazu podává tabulka: