Andy Murray

Andrew Barron „Andy“ Murray, OBE (* 15. května 1987 Glasgow, Spojené království) je skotský tenista, trojnásobný grandslamový vítěz, dvojnásobný olympijský šampion z Londýnských i Riodejaneirských her, vítěz Davisova poháru a od 7. listopadu 2016 světová jednička ve dvouhře, kterou se stal jako druhý Brit ve všech tenisových soutěžích v historii a první v soutěži dvouhry. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP World Tour vyhrál čtyřicet čtyři turnajů ve dvouhře a dva ve čtyřhře. Na challengerech ATP a okruhu Futures získal sedm titulů ve dvouhře. Jeho starším bratrem je bývalá světová jednička ve čtyřhře Jamie Murray. Profesionálem se stal v sezóně 2005.
Do elitní světové desítky žebříčku ATP se poprvé posunul 16. dubna 2007. Nejvýše ve dvouhře byl klasifikován v listopadu 2016 na 1. místě a ve čtyřhře pak v říjnu 2011 na 51. místě. V sezóně 2016 se stal jeho koučem bývalý britský tenista Jamie Delgado, kterému v trenérském vedení pomáhá i Ivan Lendl, který se k němu vrátil po více než dvou letech.
Svůj první grandslamový titul vyhrál na US Open 2012 poté, co ve finále porazil Novaka Djokoviće v pěti setech. Stal se tak prvním britským tenistou od roku 1977, respektive prvním britským mužem od roku 1936, který vyhrál dvouhru na turnaji patřícím do tenisového Grand Slamu. Novaka Djokoviće porazil také o rok později ve finále Wimbledonu 2013 ve třech setech. Tímto historickým vítězstvím slavil po 77 letech opět britský tenista singlový wimbledonský titul. Druhou wimbledonskou trofej přidal v roce 2016. Jako první Brit ovládl Turnaj mistrů, když triumfoval roku 2016.
Osmkrát odešel poražen z grandslamového finále, a to na US Open 2008, Australian Open 2010, 2011, 2013, 2015, 2016, ve Wimbledonu 2012 a a na French Open 2016. Z toho pětkrát jej přehrál Novak Djoković a třikrát Roger Federer. V sezóně 2011 se stal sedmým tenistou otevřené éry, jenž se probojoval do semifinále všech čtyř grandslamů během jediné sezóny.
Na londýnských Hrách XXX. Letní olympiády reprezentoval Spojené království. Po výhře nad Federerem získal zlatou medaili ve dvouhře a stal se prvním mužským olympijským vítězem Velké Británie v tenisu za předešlých téměř sto let. Spolu s Laurou Robsonovou přidali ve smíšené čtyřhře stříbrný olympijský kov. Předtím na LOH 2008 v Pekingu prohrál v singlu již v úvodním kole s Lu Jan-sunem a v deblu došel s bratrem Jamie Murraym pouze do druhého kola. Na zahajovacím ceremoniálu Letních olympijských her 2016 v Riu de Janeiru byl vlajkonoškem britské výpravy. V singlové soutěži obhájil trofej po výhře nad Argentincem Juanem Martínem del Potrem. Stal se tak prvním tenistou historie, který získal druhou zlatou olympijskou medaili z dvouhry. 
V daviscupovém týmu Velké Británie debutoval v roce 2005 březnovým čtvrtfinále 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Izraeli, v němž vyhrál s Davidem Sherwoodem čtyřhru. Ve finále Davis Cupu 2015 v belgickém Gentu proti Belgii plnil roli hráče číslo jedna. Murray nastoupil do tří utkání a ve všech odešel z kurtu jako vítěz. Nejprve zvítězil ve třech setech nad Rubenem Bemelmansem, v dalším utkáním spolu s bratrem Jamiem zdolal pár Steve Darcis a David Goffin a v závěrečné dvouhře porazil belgickou jedničku Goffina a stal se tak vítězem této týmové soutěže. Velká Británie získala salátovou mísu pro vítěze soutěže po 79 letech (naposledy dokázali zvítězit v roce 1936). Do roku 2017 v soutěži nastoupil k dvaceti mezistátním utkáním s bilancí 30–3 ve dvouhře a 9–5 ve čtyřhře.
V roce 2004 se stal mladou sportovní osobností roku BBC. V letech 2013 a 2015 opanoval anketu Sportovní osobnost roku stejné televizní a rozhlasové společnosti.
Andy Murray se narodil v Queen Mother’s Hospital (Nemocnice královny matky) ve skotském velkoměstě Glasgow. Vyrůstal v Dunblane, městě s asi 8 540 obyvateli (odhad pro rok 2004) poblíž Stirlingu, a to spolu se svým o rok starším bratrem Jamesem zvaným „Jamie“. Jeho rodiče se rozvedli, když byl ještě v dětském věku. Navštěvoval místní školu, kde zažil tragickou událost. V roce 1996 spáchal 43letý muž ve škole v Dunblane masakr, při kterém zastřelil 16 prvňáčků a jednu učitelku. Murray potřeboval několik let, aby se s touto hrůznou zkušeností vypořádal.
Jeho matka Judy Murrayová, jejímž otcem byl skotský fotbalový profesionál Roy Erskine (hrál za Hibernian Edinburgh), byla tenisovou trenérkou a později kapitánkou britského družstva ve Fed Cupu. Přivedla Andyho k tenisu, když mu byly teprve tři roky.
Od roku 2006 udržuje Murray vztah se stejně starou Kim Sears, dcerou anglického tenisového trenéra Nigela Searse. Oba žijí spolu na usedlosti v hrabství Surrey poblíže Londýna.
V únoru 2013 koupil za 1,8 miliónu liber viktoriánský dům ("mansion") Cromlix House, postavený v roce 1874, ve skotském hrabství Perthshire, který plánuje vrátit jeho dřívějšímu účelu jako hotel do roku 2014. Má to být pětihvězdičkový hotel s 15 pokoji.
V roce 2013 obdržel za své zásluhy o tenis ve Spojeném království Řád britského impéria ("Officer of the British Empire", OBE).
Na začátku sezóny reprezentoval s Laurou Robsonovou Velkou Británii na perthském Hopman Cupu. Po vítězství v základní skupině podlehli ve finále Španělsku. Na lednovém Australian Open se probojoval po výhrách nad Rafaelem Nadalem a Čilićem do finále, v němž nestačil na švýcarskou světovou jedničku Rogera Federera. Po přesunu na americký kontinent došel na turnaji BNP Paribas Open v Indian Wells do čtvrtfinále, kde jej vyřadil Švéd Robin Söderling ve dvou setech. Poté se objevil na Sony Ericsson Open v Key Biscayne, na němž vypadl v úvodním kole. Po prohře prohlásil, že se jeho mysl plně nevěnovala tenisu.
Evropskou antukovou sezónu zahájil na Monte-Carlo Rolex Masters, kde utrpěl další porážku v prvním kole, když jej přehrál Němec Philipp Kohlschreiber. Na turnaji odehrál i čtyřhru v páru s krajanem Rossem Hutchinsem. Odešli poraženi v úvodním zápasu poté, co nestačili na světové deblové jedničky bratry Mika a Boba Bryanovi. Ve třetím kole Rome Masters a ve čtvrtfinále Madrid Masters skončil vždy na raketě španělského antukáře Davida Ferrera.
Před pařížským grandslamem přijal pozvání na exhibiční turnaj Masters Guinot-Mary Cohr. Na French Open vyhrál tři utkání v řadě, než jej mezi posledníi šestnácti zastavil semifinalista turnaje Tomáš Berdych. Na českého tenistu neuhrál ani jeden set. Na travnaté přípravě před Wimbledonem nastoupil v londýnském Queen's Clubu, kde ve třetí fázi narazil na Američana Mardy Fishe. V rozhodující sadě prohrával 0–3 na gamy, ale dokázal srovnat na 3–3. Pro tmu byl zápas za tohoto stavu přerušen, což nesl Murray nelibě. V dohrávce dalšího dne pak podruhé v sezóně podlehl americkému hráči, když prohrál závěrečný tiebreak. Ve Wimbledonu se probojoval až do semifinále, kde jej zastavil Rafael Nadal ve třech setech. Dne 27. července 2010 pak došlo k jeho rozchodu s trenérem Maclaganem, kterého nahradil bývalý španělský tenista Àlex Corretja.
Letní americkou sezónu na betonech rozehrál na Farmers Classic. Poté, co prošel do finále, v rozhodujícím zápase podelhl ve třech sadách Američanu Samu Querreymu. Porážka ve vzájemné bilanci představovala první prohru po čtyřech předchozích vítězstvích. Na kanadském Mastersu Rogers Cupu si po osmiměsíční pauze připsal další titul, když po vyřazení Nadala na něj ve finále čekal Federer. V utkání zvítězil bez ztráty setu a stal se prvním úspěšným obhájcem titulu od roku 1995, kdy zde triumfoval Andre Agassi. Na dalším turnaji Cincinnati Masters si nejdříve stěžoval na rychlost povrchu dvorce a poté ve čtvrtfinále proti Fishovi kritizoval pořadatele, že nenasadili jejich zápas do pozdějších hodin. Teplota ve stínu během hry dosahovala hodnoty 33 °C. Po výhře v tiebreaku úvodního setu začal mít zdravotní problémy a na dvorec byl přivolán lékař. V zápase pokračoval a po ztrátě druhého setu, prohrál s Fishem v tiebreaku i třetí. Po utkání uvedl, že pomýšlel na skreč. Na závěrečném grandslamu sezóny US Open vypadl ve třetí fázi newyorského turnaje se Švýcarem Stanislasem Wawrinkou. Celkově si ale zajistil prvenství na letní US Open Series.
V asijské části okruhu se objevil na pekingském China Open, kde ve čtvrtfinále skončil na raketě Chorvata Ivana Ljubičiće. Další čínský turnaj Shanghai Rolex Masters, již ovládl, když v semifinále přehrál Juana Mónaca a v boji o titul nedal šanci Rogeru Federerovi, který na něj uhrál pouze pět her. Na celém turnaji neztratil ani set. Poté se vrátil do Evropy, kde na španělské půdě obhajoval titul na Valencia Open 500. Ve druhém kole mu však Juan Mónaco oplatil šanghajskou porážku, když jej vyřadil. Lepšího výsledku tak dosáhl ve čtyřhře, kterou hrál s bratrem Jamie Murraym. Ve finále zdolaly zkušené deblové specialisty Maheshe Bhupathiho a Maxe Mirného. Titul pro něj znamenal první turnajové vítězství ve čtyřhře na okruhu ATP. Na BNP Paribas Masters podlehl Monfilsovi ve třech sadách. V důsledku jeho vyřazení a Söderlingova pařížského titulu, jej Švéd přeskočil v následné klasifikaci. Sestoupil tak na 5. místo žebříčku.
Na závěrečném Turnaji mistrů hraném v Londýně v základní skupině vyhrál dvě ze tří utkání a prošel do vyřazovací fáze. V semifinále jej čekal Nadal, s nímž bojoval přes tři hodiny. Ztráta rozhodující sady v tiebreaku pro něj znamenala ukončení sezóny.
Společně s Laurou Robsonovouá opět zahájili sezónu na Hopman Cupu, kde Velká Británie prohrála všechny tři mezistátní utkání, přestože Murray všechny své tři dvouhry vyhrál. Na Australian Open s dalšími tenisty finančně podpořil pozůstalé obětí po ničivých záplavách v Queenslandu, když byl součástí akce „Rally for Relief“ (Výměna na podporu).
Na melbournském grandslamu startoval jako pátý nasazený a podruhé v řadě se probojoval do finále. Opět z nej odešel poražen, tentokrát srbským tenistou Novakem Djokovićem ve třech setech. Do Spojených států zamířil přes Evropu, kde na ABN AMRO World Tennis Tournament v Rotterdamu vypadl již v prvním kole s Kypřanem Marcosem Baghdatisem. Do semifinále však postoupil ve čtyřhře, kterou hrál s bratrem Jamiem Murraym.
Na dvou turnajích série Masters v Indian Wells a Key Byscaine jej vyřadili kvalifikanti v úvodní fázi. Po těchto neúspěších ukončil spolupráci s trenérem Àlexem Corretjou.
Na prvním velkém antukovém turnaji Monte-Carlo Rolex Masters byl v semifinále nad jeho síly „antukový král“ Rafael Nadal. Před utkáním si poranil loket a z následné španělské události Barcelona Open Banco Sabadell se odhlásil. Na Mutua Madrileña Madrid Open došel do třetího kola a na římském podniku Rome Masters skončil v semifinále na raketě Novaka Djokoviće. Na pařížském grandslamu French Open se po dvou vyrovnaných utkáních v první fázi turnaje, poprvé probojoval mezi poslední čtyři tenisty. V semifinále jej zastavil Španěl Rafael Nadal.
Ve finále turnaje v Queen's Clubu zdolal Jo-Wilfrieda Tsongu a připsal si druhý titul z této londýnské události. Ve Wimbledonu podlehl v semifinále opět Nadalovi, i když získal první sadu utkání. Velkou Británii pak dovedl k výhře v Davisově poháru nad Lucemburskem.
Na Canada Masters přijížděl v roli dvojnásobného obhájce titulu, ovšem skončil již ve druhém kole na raketě jihoafrického hráče Kevina Andersona. Již následující týden však vyhrál turnaj Western  Southern Open poté, co Novak Djoković v průběhu finále skrečoval pro zranění. Na newyorském US Open svedl ve druhé fázi pětisetovou bitvu s Nizozemcem Robinem Haasem. Přestože již prohrával dva nula na sety, utkání otočil do vítězného konce. V semifinále jej potřetí za sebou na grandslamu zastavil Rafael Nadal, když na něj uhrál jediný set.
V asijské části sezóny nejdříve získal titul na menším turnaji Thailand Open a na následujícím Rakuten Japan Open Tennis Championships si pak připsal třetí turnajové vítězství z posledních čtyř událostí. Ve finále poprvé v sezóně zdolal Rafaela Nadala. V Japonsku kromě toho s bratrem Jamiem Murraym vyhrál také čtyřhru a stal se prvním tenistou, kterému se v probíhající sezóně podařilo získat „double“ – singlový i deblový titul z jednoho turnaje. Na čínském Shanghai Masters korunoval úspěšné asijské vystoupení další turnajovou výhrou, když v boji o titul přehrál Davida Ferrera.
Sezónu zakončil na londýnském Turnaji mistrů, kde mu Ferrer vrátil porážku a ve dvou setech zvítězil v utkání základní skupiny. Murray po prohře z turnaje odstoupil pro natažená třísla. V konečném žebříčku WTA obsadil opět 4. místo za světovou jedničkou Novakem Djokovićem, dvojkou Rafaelem Nadalem a trojkou Rogerem Federerem.
Do sezóny vykročil spoluprací s novým trenérem, kterým se stal Čechoameričan a bývalá světová jednička Ivan Lendl. Na australském kontinentu odehrál Brisbane International. Po pomalejším startu do turnaje si na úvod roku připsal 22. singlový titul, když ve finále porazil ukrajinského hráče Alexandra Dolgopolova. Ve čtyřhře vypadli spolu s Marcosem Baghdatisem mezi posledními osmi páry s druhými nasazenými Jürgenem Melzerem a Philippem Petzschnerem, a to v supertiebreaku nejmenším možným rozdílem míčů 13:15. Po exhibičním turnaji přicestoval na Australian Open, kde se v uplynulých dvou letech vždy probojoval do finále. Na turnaji však skončil před jeho branami v semifinále, když jej v pětisetové bitvě za 4 hodiny a 50 minut porazil Novak Djoković.
Na asijském Dubai Duty Free Tennis Championships, oplatil srbskému hráči porážku a zdolal Djokoviće v semifinále. V boji o titul pak podlehl Rogeru Federerovi. Po brzkém vyřazení na americkém BNP Paribas Open dosáhl na Miami Masters finálové účasti. Z utkání o titul odešel poražen Srbem Djokovićem.
V evropské antukové části okruhu se probojoval do čtvrtfinále na Monte Carlo Masters a Barcelona Open Banco Sabadell. Ve třetím kole pak dohrál na římském Italian Open. Během druhého grandslamu sezóny French Open jej trápily křeče zádového svalstva. Mezi poslední osmičkou postupujících podlehl Španělovi Davidu Ferrerovi.
Na travnaté přípravě v londýnském Queen's Clubu vypadl jako nejvýše nasazený v prvním zápasu s francouzským 65. hráčem žebříčku Nicolasem Mahutem. Ve Wimbledonu vytvořil turnajový rekord v utkání hraném nejdéle do nočních hodin, když mečbol čtyřsetového zápasu proti Marcosi Baghdatisovi proměnil ve 23.02 hodin místního času. V semifinále si pak poradil s Jo-Wilfriedem Tsongou po dalším čtyřsetovém dějství a stal se prvním britským mužským finalistou Wimbledonu od roku 1938, kdy se do této fáze probojoval Bunny Austin. V nedělním boji o titul, za přítomnosti vévodkyně Catherine a ministerského předsedy Davida Camerona, získal proti šestinásobnému šampiónovi Federerovi první set. V dalších třech sadách však dominoval Švýcar, jenž tak po Samprasovi dosáhl na rekordní sedmý wimbledonský titul.
Necelý měsíc po skončení Wimbledonu byl rozehrán olympijský turnaj v rámci Her XXX. olympiády, a to opět na travnatých dvorcích All England Clubu. V mužské čtyřhře skončili s bratrem Jamiem Murraym již v úvodním kole, když nestačili na rakouskou dvojici Jürgen Melzer a Alexander Peya ve třech sadách. Přesto se stal nejúspěšnějším tenistou londýnské olympiády. Ve smíšené čtyřhře se jeho partnerkou stala teenagerka Laura Robsonová. Společně prošli až do finále, v němž ve třech sadách podlehli běloruskému páru tvořenému světovou jedničkou ve dvouhře Viktorií Azarenkovou a prvním hráčem světového deblového žebříčku Maxem Mirným. Získal tak stříbrnou medaili. Ve dvouhře přidal ke stříbru zlatý olympijský kov. Na cestě do finále ztratil pouze jeden set. V něm jej čekala opět světová jednička Roger Federer, s nímž předchozí měsíc prohrál wimbledonské finále. V olympijském zápase však zvítězil dva nula na sety, když Švýcarovi nedovolil využít žádný z nabízených breakbolů. Ziskem zlata se stal prvním mužským olympijským vítězem Velké Británie z tenisu od roku 1908, kdy na olympiádě triumfoval Josiah Ritchie.
Na dalším podniku, turnaji v Tokiu dosáhl semifinále, kde po nevyužitých mečbolech padl ve třech setech s Raonicem a neobhájil tak loňský titul. Na turnaji Masters v Šanghai, kam vstupoval jako třetí nasazený a obhájce titulu nevyužil ve finále 5 mečbolů proti Djokovićovi.
V sezóně vyhrál Brisbane International, Miami Masters a Wimbledon, odehrál také finále Australian Open a French Open se nezúčastnil.
Po French Open 2014 angažoval jako trenérku bývalou světovou jedničku Amélii Mauresmovou. Učinil tak „historický krok“, když se Francouzka stala první ženou trénující mužského tenistu ze špičky mužského žebříčku. Od 31. prosince 2011 do roku 2014 jej koučoval bývalý první hráč světa Ivan Lendl. Pod jeho vlivem získal mimo jiné více mentální síly a odolnosti. Tuto spolupráci obnovil 12. června 2016, což Murray komentoval slovy: „"Prožil jsem s Ivanem dva velmi úspěšné roky. Je cílevědomý a ví, co to obnáší vyhrávat velké turnaje. Těším se, že se znovu připojí k mému týmu a pomůže mi ve snaze dosáhnout svých cílů".“